Kdesi v gébišu lajfcila jedna švigrmutra. Byla škaredá jak noc, jebáka na skobe a fajky jak glajzy do pekla, proste tutová fazóna. Durchcila v grymlovým béváku na festovním žulovým berglu.
No a u téhle škváry prebejvala kocna, kerá ji šmirglovala kér, chystala chálku, šólnu a každé vecer ji honihárem hrabala harizony na budce. To se dycky škvára tlemila do špíglu a hantýrovala.
„Špígle, špígle kdo je na svete nejfešnejší kocna?“ a špígl vodpovedel, že néhezcí fazónu má tutove vona. Škvára imrvere varovala svó pucflecmenku.
„Snehurko, nikdy do toho špíglu nesmíš auglama ani bliknout. Jinak ta mlata, co by potem byla v živote nezapasalas!“ Jenže štabajzna Snehurka nebyla žádný bécko a tak jednó do špíglu hodila cuz. A vod tý doby nastal pakec. Škvára lítala jak lump v palírne a sakrovala, protože když hodila auglama do špíglu ten už dycky zahantýroval, že má smulu, protože lepší fazónu má na tuty Snehurka.
Škvára se nakrkla tak, že si vobjednala borca, keré mel Snehurce zakrótit krkem. Jenže borec byl móka, z krve mel perí a zamordovat takovó fešnou kocnu se mu eklovalo. Vodtáhl Snehurku do kopru a hantýroval:
„Snehurko, jed pali, jinak ti škvára rozhodí sandál.“ Snehurce bylo jasný, že musí vyklidit pole, jinak by príští perón mohl bét krchov. Hodila si pingl pres rameno a štatlila pali.
Když oskar zalezl za bergl a Snehurce zacla bét kaltna, zmerkal vo dva kilce dál malé bévák. Nejdrív hodila buchec na futra a když se nic nedelo vtrukla dovnitr. Ten brajgl, co tam zgómla, ji vzal luft. Snehurka lapla smeták s hadró a zacla glancovat kredence. Ve vedléší cimre bylo sedm betlí. Jenže Snehurka si šlofíka sténe nehodila, protože ji ty betle byly tak nejak mimo míru. A zatím co házela cuz po kéru a na kamnech se klohnila gulcna, votevró se futra a do cimry vpadlo sedm borcu ne vyšších než malé škopek. Než se s nima dala do holpecu, tak to sice chvilku trvalo, ale nakonec dohókali, že se jim Snehurka bude starat vo kér a chálku a voni ju zato nechajó u nich durchcit. Jenže mezitím škvára hodila cuz na špígl. Ten z toho mel betelný šoufky a hantýroval, že nejfešnejší kocna je Snehurka. Škvára zrudla jak višna a ušila bódu. Hodila si na hrb krosnu s jedovéma jabkama a klapala ke Snehurce. Rozjela tutác serpentýnu a Snehurka ji to sežrala i s votráveným jabkem. Když se pak do neho zahryzla zamotala se jí štrycla a šlahla sebou vo zem.
Za dve hodiny doštatlili trpajzlici a když zmerkli, že Snehurka je tuhá jak štolverk, mázli s nó do dubovýho spacáku a jeli makat na výkopy. Zatím co byli v gébišu, zahamoval pred kérem hofírek na hajtre. Ani si nedelal pupínky a vtrukl do kéru. Na stolu dubové spacák a vevnitr fešná štabajzna. Hned mu z ní jebalo v repe. Jenže Snehurka byla jak ledovka. Až když ji hodil cucflek na šnupák, rozhicovala se jak nafutrovaný kamna. Než si ale stacili hodit klepacku, šlajfovali trpajzlíci pred kérem. Delali bugr, že Snehurka je O.K. a hned chystali spárku.
A jak to dopadlo? Hofírek se vogóloval se Snehurkó. Skrcci meli kér zase pro sebe a škvára? Ta ve zlosti šópla špígl z vokna, jenže jak byla v ráži, zapomela vod neho vodlepit klepeta. No a tak vyletela za špíglem z fenstru aus a dole si rozhodila sandál vo gryml.